Inspirace Masarykem

Studenti maturitního ročníku se v rámci dějepisného semináře zabývali humanitními osobnostmi a v této souvislosti rozhodně nelze obejít prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

V rámci svých esejů si studenti především kladli otázku, zda pro ně může být osobnost T. G. Masaryka inspirací. V rámci tohoto příspěvku si můžete přečíst tři celé eseje a několik dílčích odpovědí na tuto otázku.

Lukáše Novotného, jednoho z autorů zmíněných esejů, pak můžete vidět a slyšet v krátkém videu, které bylo natočeno v rámci připomenutí letošních 171. narozenin T. G. Masaryka.

Naše škola je již několik let kolektivním členem Masarykovy společnosti v Hodoníně, proto v souvislosti se zmíněnými letošními narozeninami najdete na našem youtube kanálu i další videa:

tgm-171.png  tgm-ilj.png  tgm-lukas.png 


tgm.jpg

Inspirace Masarykem

Inspirací pro mnohé z nás by měl být jeho zdravý duch a cvičení, na kterém si velmi zakládal. To byl také důvod, proč se udržel v kondici po tak dlouhou dobu. Zakládal demokracii na lásce a spravedlnosti. Našemu státu přinesl nejen samostatnost, ale také mnoho myšlenek jako humanita, láska k bližnímu, pravé lidství, kterými by se dnešní politika a lidé měli více řídit.

Judita Jelínková

Pro mě se ale stal Masaryk inspirací hlavně kvůli tomu, že si vždy stál za svými názory, i když je společnost v tehdejší době odsuzovala. Hlavním motorem, který řídil jeho utváření názorů, bylo hledání pravdy, což dokresluje i citát: „Nestačí, když hodiny špatně jdou, postrčit ručičky a dál se nestarat…“. Masarykovo úzkostlivé hledání pravdy se projevilo nejdříve při sporu o pravost rukopisů Zelenohorského a Královedvorského. Masaryk se hned od začátku postavil za vědecké prozkoumání jejich pravosti, čímž si od sebe odvrátil značnou část veřejnosti, jako například básníka Jana Nerudu a spisovatelku Elišku Krásnohorskou a mnohými vlastenci byl dokonce nazván vlastizrádcem. Tím jeho hledání pravdy neskončilo a o pár let později se projevilo při hilsneriádě, tedy sporu o vraždu Anežky Hrůzové, při kterém se zastal, širokou veřejností odsuzovaného, žida Leopolda Hilsnera. Ten byl odsouzen z její vraždy pro rituální účely. Masaryk, po podrobném prozkoumání policejního záznamu a zhodnocení situace, se postavil proti českému nacionalismu a antisemitismu a stál tak na straně Leopolda Hilsnera. Po tomto rozhodnutí musel čelit mnoha ostrým útokům, a to i z řad studentů, na dokreslení situace přikládám slova písničky, která se objevila během hilsneriády: „Zasloužil bys Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku“.

Lukáš Holešínský

My, studenti posledních ročníků, se obáváme neúspěchu z maturity a z přijímacích zkoušek na vysoké školy. Vzdělání je důležité, ale Tomáš Garrigue Masaryk nám ukázal, že je stejně tak důležité umět si prosadit svůj názor a myšlenky, abychom něco dokázali. Jedna neúspěšná zkouška neznamená, že v životě ničeho nedosáhneme. Je třeba se nevzdávat a jít si za svým. Pro naši generaci může být Tomáš Garrigue Masaryk velkou inspirací. Je jen na nás, kterou cestou se v životě vydáme.

„Šťastný je ten, kdo má bohatý obsah životní, šťastný je ten, kdo dovede poctivým úsilím zčásti uskutečnit své ideály.“

Tomáš Garrigue Masaryk

Gabriela Zemánková

Masaryk mě osobně inspiroval svou vůlí a touhou o vytvoření samostatného a nezávislého státu, hlavně díky němu v současnosti nejsme součástí Rakouska nebo Německa. Jeho láska k vlastnímu národu byla veliká, a to je podle mě asi to nejdůležitější, všichni bychom si měli vzít z něj příklad, měli bychom být hrdí na to odkud pocházíme a vážit si naší země i s chybami a problémy, které bezpochyby v sobě skrývá. S tím se pojí i jeden z jeho citátů, který se mi velice líbí a poprvé jsem jej uslyšel na základní škole, když jsme se poprvé setkali s jeho osobou: „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ Tento citát v sobě skrývá to nejlepší, co vůbec v Masarykovi bylo, jeho láska k naší zemi a respekt ke státům druhým. Už jsem se setkal s mnoha slavnými osobnostmi našich dějin a musím říct, že Tomáš Garrigue Masaryk je asi tím vůbec nejdůležitějším a pro mě určitě nejzajímavějším člověkem, z pohledu dějin, od dob Karla IV.

Martin Kolařík

Masaryk rozhodně nebyl snílek. Nekompromisně vstupoval do různých mezinárodních sporů v nichž hájil přístup k poznání, spravedlnost i pro lidi bezmocné a právo národů. Přes spoustu překážek si stále držel nadhled. Prokazoval neobyčejnou statečnost – za vlastní názor byl ochoten postavit se proti převládajícímu mínění, davové psychóze, mediálnímu nátlaku i proti habsburské monarchii. Přijímal obrovské riziko s vědomím, že až do krajnosti ohrožuje sebe a svou rodinu.

Kryštof Opluštil

Celý život se udržoval, brzo ráno vstával a cvičil. Ve své studovně psal i četl knihy ve stoje, chtěl se vyvarovat sedavé činnosti. Volný čas trávil v přírodě, věnoval se lovu medvědů ve slovenských lesích. Nikdy neměl potřebu vlastnit spoustu majetku. Byl velmi přísný a neměl moc bližších přátel, pro všechny je to ikona. Jeho myšlenky a idey přetrvávají dodnes. Nechával se slyšet, že láska k bližnímu, humanita a pravé lidství jsou základ zdravého státu a demokracie je láska k bližnímu. Líbí se mi, jak se nebál jít proti proudu a občas proti všem a stát si vždy za svým přesvědčením.

Petra Petrášová


„Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“

Tomáš Garrigue Masaryk byl, jak jistě ví již každé dítě školou povinné, prvním prezidentem samostatného demokratického státu Čechů a Slováků. Pro tuto funkci, která měla v politice ČSR plnit funkci vedoucí a inspirativní, nebyl určen jen tak. Byl do ní zvolen primárně proto, že již delší dobu sloužil zájmům Čechů a Slováků coby poslanec v Říšské radě a pro jeho schopnost stát se v neklidném období prvních let republiky jakýmsi mentorem demokracie a svobody, se kterou v našich zemích vázaných pod Rakouskou nadvládou měl zkušenosti jen málokdo. Myslím, že prezident Masaryk by se i dnes mohl stát tímto symbolem demokracie a ani v dnešní době by se neztratil. Jaké byly tedy postoje Masaryka a jak by se daly vzít v potaz při kritice dnešního politického prostředí?

V době svého prezidentského úřadu před sto lety Masaryk spatřoval chybu politiky v rozkolu mezi teorií a skutečnou politickou praxí, což můžeme v mnohém spatřovat nyní v mnoha státech světa, kdy vidíme odcizenost politiků od svého lidu a státu. Náš první prezident nám říká, že stěžejní je se v politice, jako i v celém životě, řídit zákonem lásky a politiku budovat na principech etických. Když politik převede teorii mravnosti do praxe, zná historii svého národa, dokáže správně porozumět současnosti, bude na základě těchto dvou poznatků stále mít na mysli vývoj v budoucnosti a bude schopen ukázat cestu, určit postup a vést, a přitom si získá důvěru lidí, může být označen za vůdce a otce národa, jako byl podle Masarykova názoru například František Palacký. Protože, co je to za politika, když nemá znalosti a nevidí do lidí svého národa? Takový je rozdíl mezi politikem a politikářem, který tohoto není schopen. Schopnost politiků zajišťuje do jisté míry i vzdělání, kdy Masaryk prosazuje přístup politika-věda. Na druhé straně varuje, tituly a vysvědčení nejsou všechno! Záleží na zkušenostech a celkové hodnotě člověka.

Takoví lidé však ne vždy zasedají do poslaneckých lavic a obsazují místa ve vládě, demokracie má mnoho vad. Je však potřeba bojovat za tu co možná nejčistší demokracii. Toho bychom si měli byt vědomi i my dnes, stejně jako si toho byl vědom Tomáš Garrigue Masaryk před sto lety. Hlavním argumentem pro demokracii je víra v člověka a jeho hodnotu. Eticky charakterizoval demokracii jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Lidé si mají důvěřovat, bez důvěry to v demokracii nejde. Diskuze je možná jen tam, kde si lidé důvěřují a poctivě hledají pravdu, tak pravil TGM a my jsme si těchto hodnot vědomi, ale naplňujeme je ve skutečnosti? Demokracie má být především rozhovor sobě rovných, nesmí být jen na ústavním papíře a řečmi v ústech demagogů, nelze ani v sebelepší demokracii odhlasovat, co že je ta jediná pravda. Je třeba poukazovat na chyby, ale hlavně dělat tak, abychom je odstraňovali. K tomu se váže ještě jedna myšlenka prvního prezidenta, jež se dá použít i dnes, strany jsou pouze zrcadlem průměru jejich voličů, jednoduše řečeno jsou takové, jaké je jejich voličstvo. Zdůrazňuje důležitost výchovy. Já tento názor sdílím, je potřeba občany vzdělat, ale vždy musíme být ostražití, aby nešlo o ideologickou propagandu, jak jsme se mohli přesvědčit například zrovna v naší zemi v letech 1948-1989, kdy se nám hojně dostávalo „politického školení.“ Tyto faktory jsou nebezpečím, jež je i dnes přítomné v některých sférách a v ideálním světě by tyto snahy o ideologické ovlivňování měly být pro společnost nejlépe
zcela neznámé.

Poslední inspirativní myšlenkou Tomáše G. Masaryka, které se zde věnuji jen krátce, je problém národa. Asi nikoho nepřekvapí, že první prezident ČSR byl velký vlastenec, stejně jako mnoho z jeho spolupracovníků. Byli zapáleni pro národní myšlenku tak, jako již málo osobností po nich. To je samozřejmě způsobeno dobovými okolnostmi, kdy si po staletích zase „Češi vládli sami.“ Avšak TGM nebyl žádný extrémní nacionalista, jak bychom řekli dnes. Dobře si uvědomoval, že Češi jsou národ malý a s nevýhodnou pozicí, v té době k tomu obklopeni nepřáteli. Říkal, že síla takových malých národů je v jejich snaze, například, naši učenci musí disponovat více jazyky než ti z velkých a lidnatých zemí. Stojí za naší prací daleko více úsilí, ale to nám může být jedině ku prospěchu.

Jak se tedy Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil o stát, jak zní v normativní větě Zákona číslo 22/1930 Sb. o zásluhách T. G. Masaryka? Samozřejmě tak, jak to všichni známe, vedl zahraniční odboj, stál při samotném zrodu republiky, byl hlavním autorem Washingtonské deklarace a stal se prvním prezidentem. Ale podle mě i tím, jakou se stal inspirací, vzorem hlavy státu a jedním z našich nejdůležitějších teoretiků demokracie, jejíž nejčistší vizi se celý život snažil vnést do politické praxe. Jeho velký odkaz tkví také v tom, že má svými myšlenkami mnoho co říct i dnes o sto let později.

Lukáš Novotný, 4.A

Citace:

  • ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem. Praha: ČS, 1990. ISBN 80-202-0170-X.
  • Tomáš Garrigue Masaryk. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2020, 27. 10. 2020 [cit. 2020-11-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

Inspirace Masarykem

Málokteré osobnosti se dostává tolik lásky národa jako Tomáši Garrigue Masarykovi. Poučení a vzorů, které by jsme mohli v jeho životě najít, je nespočet, avšak jestliže bych se měla zaměřit pouze na jednu kvalitu jeho osobnosti - dle mého názoru tu největší - je jí jeho neoblomná víra v prostou lidskou slušnost. Je mnoho důkazů Masarykovy humanity - od kritiky přezíravého panského chování, které musel vytrpět jeho otec [1], po boj za práva všech čechů na samostatný stát. Hlavně v dnešní bouřlivé době by jsme se z těchto ideálů mohli poučit nejen my, jakožto prostí občané, ale i mnoho politiků. Možná hlavně mnoho politiků.

Masarykova víra ve svobodu a rovnoprávnost má dle mého názoru kořeny již v jeho dětství. Nechci tím tvrdit, že ten, kdo si neprošel těžkými časy prostého poddaného, nedokáže s úskalími jejich života soucítit, či bojovat za jejich zlepšení; avšak pravdou zůstává, že osobní zkušenost je v určitých věcech nenahraditelná a jen ona nám dovoluje plně pochopit veškeré nuance jednotlivých problémů. Masaryk se narodil do rodiny nevzdělaného kočího a panské kuchařky - těžkosti života pod palcem šlechticů znal tedy z první ruky a jeho rozhořčení nad přístupem ‘vznešených’ pánů k nicotným živůtkům jejich poddaných v něm kolovalo již od mládí. [2] Věděl tedy moc dobře, jaké to je, nemoci rozhodovat o vlastním životě [3] a zasvětil velkou část svého úsilí tomu, aby zajistil, aby budoucí generace již nepoznaly tato omezení.

Další věcí, kde se projevuje Masarykova nezlomná víra ve spravedlnost, je nyní velice známá Hilsneriáda - proces s obviněným židem Leopoldem Hilsnerem ohledně vraždy Anežky Hrůzové. Narozdíl od zbytku národa, který se na nebohého obviněného vrhnul jako smečka vyhladovělých psů lačnících po krvi, odmítl profesor dát na první dojem a vydat se po té nejjednodušší cestě. Rozhodl se dát mu šanci a později, když si uvědomil, že je žid nevinný, i bojoval za jeho omilosrdnění. Toto je dle mého názoru neskonale statečná věc - postavil se doslova proti celému národu jen proto, aby zajistil právo pro jednoho člověka. Tou dobou vřela v českých zemích nenávist proti všem lidem tohoto vyznání, avšak místo toho, aby nechal bublající zášť propuknout v celonárodní pogrom, rozhodl se Masaryk raději všechnu tuto negativní energii směřovat na sebe [4], aby uchránil nevinné. Masaryk sám byl navíc věřící křesťan, po jeho mamince [5], a přestože by se mohlo zdát, že to z něj automaticky udělá akceptujícího člověka, smutnou pravdou je, že mnoho vyznavačů jakéhokoli náboženství cítí odpor k ostatním vírám jen proto, že jejich Bůh je odlišný. Dokázal se podívat na Hilsnera ne jako žida, ne jako obviněného z vraždy, ale jako na obyčejného člověka. To je podle mě ta nejdůležitější část jeho učení.

Kapitolou samo o sobě je Masarykův boj za samostatný stát. [6] Víra v rovnost všech lidí - dokonce i žen, za jejichž volební práva jako jeden z mála bojoval [7] - a jeho nezlomná odhodlanost vidět jeho zářné ideály uvedené v realitu, mu propůjčila výjimečnou neústupnost při vyjednáváních s nejmocnějšími lidmi světa. Pochybuji, že někdo z dosavadních politiků by se dokázal za naše práva rvát tak jako on.

Pointou této práce mělo být poukázat ne na Masarykovy úspěchy, které jsou sice obdivuhodné, ale na způsob jeho myšlení, který si při jejich dobývání zachoval. Poznat pravdu, že pod všemi našimi různými zvyky a kulturami, oblečením či barvou pleti jsme všichni vlastně pouhá krev, maso a kosti a tím pádem stejní, dokáže dnes bohužel již jen málokdo a ještě méně lidí se zvládne za tyto názory pevně postavit. To je podle mě ta největší inspirace, kterou nám Masaryk může dát - přesvědčení o rovnosti všech a odvahu za tuto pravdu bojovat.

Viktorie Zaviačičová

Citace:


Inspirace Masarykem

Vědec, filosof, sociolog a první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk je jednou z nejvýraznějších osobností české i světové historie. Spolu s Karlem IV. nebo svatým Václavem se řadí k nejopěvovanějším vladařům v dějinách lidstva. Čím si však náš první prezident získal takový ohlas až světového rozsahu? O Masarykových osudech toho ví spousta z nás opravdu hodně a právě proto není cílem této eseje zaměřit se na jeho život, byť tak zajímavý, nýbrž pohlédnout na tohoto člověka s přelomovým myšlením z trochu jiné strany. Společně se pokusme zjistit, čím nám může být tento vskutku hodnotný člověk vzorem a inspirací a ovlivnit tak naše smýšlení a jednání v každodenním životě.

Pokud bychom měli shrnout celoživotní snažení prezidenta Masaryka pod jeden jediný pojem, byla by to humanita. Jeho životní filosofií byla láska k člověku, kterou zakládal na evangelijním výroku Ježíše Krista, jenž prohlásil slavnou větu: „„Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22, 37-40). Masaryk o Ježíšovi dokonce sám prohlásil, že stanovil životní pravidla takové úrovně, kterou ještě nikdo nepředčil.

To, že Masaryk miloval bez výhrady všechny lidi, ať už byli z jakýchkoliv společenských vrstev, dokazuje také soudní proces z roku 1899, kdy se zastal židovského mladíka Leopolda Hilsnera, jenž byl obviněn z rituální vraždy mladé křesťanské dívky Anežky Hrůzové. Tehdy se Masaryk, ještě jako vysokoškolský profesor, rozhodl i přes silné antisemitské předsudky mladého žida obhájit a prokázat jeho nevinu. Věděl přitom, že tímto činem vůči sobě popudí značnou část národa. Proti Masarykovi začali vystupovat také jeho vlastní studenti Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Ti napsali 16. listopadu na tabuli v posluchárně Klementina jako součást demonstrace proti Masarykovi následující slova: „Máme proti Masarykovi to, že v dobách tak pohnutých, kdy je třeba, aby národ stál co jeden muž proti nepřátelské vládě, chce on pro žida rozštěpit celý národ a tím jej zeslabit. Pracuje rozpínajícímu se Němectvu do rukou! Máme proti němu dále to, že tvrdí: Já musím mít pravdu, byť i to, co tvrdím, pravda nebyla. Na něm české krve by se ani Hilsner nedořezal.“ (In: Černý B. Justiční omyl: hilsneriáda. Praha: Magnet-Press; 1990. 125 s. ISBN 80-85110-46-6. S. 60). Již dle názvu uvedené knihy pana Bohumila Černého v oblých závorkách výše a také z poznatků dějepisných hodin dobře víme, že mínění vzbouřených studentů i široké veřejnosti představovalo přesný opak reality, což se výrazným způsobem projevilo v časech budování nové republiky o necelých dvacet let později. Tomáš Garrigue Masaryk mohl na svůj národ za útoky na svou osobu i rodinu, které někdy hraničily až s útoky fyzickými, pročež si dokonce pořídil i osobní revolver, klidně zanevřít. On však namísto toho vzal na svá bedra odpovědnost za všechny své spoluobčany a vynaložil největší úsilí do vzniku nové první Československé republiky.

V souvislosti se vším, o čem jsme právě přemítali, nás mohou napadnout do filosofických sfér sahající otázky: Kde čerpal tento úctyhodný muž tolik lásky? Co bylo jeho hnacím motorem? Odpověď na tyto úvahové otázky nechávám záměrně otevřené. Zkusme se každý opravdu hluboce zamyslet a dosadit si své vlastní myšlenky. Závěrem bych rád dodal podnět pro nás všechny, který stručně, ale za to velmi přesně vystihuje Masarykův život a odkaz. Vynaložení lásky není nikdy zbytečné. I když to tak někdy nevypadá, láska přinese vždy své ovoce. Někdy to trvá dlouhou dobu a někdy se toho během našeho pozemského života ani nedočkáme. Jistojisté však je, že láska nikdy nezůstane bez odezvy a jedině s ní člověk může měnit svět k lepšímu. Život „prezidenta Osvoboditele“ je toho skvělým důkazem a také obrovskou motivací k tomu, abychom tento Masarykův odkaz nejen ctili, ale také z něho žili.

Sebastian Esterka, 4.A

Vytisknout stránku Vytisknout stránku9. 3. 2021, 09:22, zobrazeno 638x